Literární práce dětských spisovatelů vyprávějící příběhy exponátů z 20. století

Příběhy byly psány v rámci literární soutěže projektu Dotkni se 20. století! vyhlášené u příležitosti 7. výroční otevření muzea v Prachaticích a také k Mezinárodnímu dni muzeí. Vítězné práce byly oceněny dne 22. 5. 2013 v Muzeu české loutky a cirkusu v Prachaticích.

   SBORNÍK Příběh exponátu

Kateřina Švehlová

Čerti v muzeu

Jednou večer, když šli lidé spát, v jedné vitríně v Muzeu loutek oživli čerti. „Co budeme dělat“, zeptal se první, „hrát mariáš“, řekl druhý, „ale ten už jsme hráli mockrát,“ řekl třetí a dodal, „můžeme srovnávat, kdo má větší rohy.“

„No, to je nápad,“ řekli všichni. A začali.

„Já mám ze všech čertů největší rohy“, řekl druhý. „Ne, já“, řekl první čert. „To si jenom myslíš“, zasyčel třetí. „Dost, dost“, řekl první čert, „budeme si měřit délku rohů metrem - 8, 1, 6, 10, 5 a 2.“ Jenomže čerti neuměli počítat, a tak křičeli jeden přes druhého- já mám 100 metrů dlouhé rohy a já mám ještě víc, dokonce 5 metrů.

Když si rohy měřil poslední, ozvalo se KŘUP! a rohy byly na zemi. „Co teď?“, „už víme“, křičeli čerti, „honem pro kostlivce.“ „Proč zrovna pro něj?“ To proto, že kostlivec je z celého muzea nejchytřejší a umí občas dělat zázraky.

„Dobrá, dobrá, pomůžu vám,“ řekl kostlivec. A začal drmolit nesrozumitelná slova, AMOSULA DOTA MOJA. Ale místo rohů se na čertově hlavě objevily dvě červené muchomůrky. Čertovi se udělalo špatně. Tak tohle zaříkávadlo to rozhodně nebylo. Zkusíme jiné, řekl kostlivec - HAJDULA PAJDULA KEBULA, co se však nestalo, čertovi zmizely muchomůrky a místo nich se objevily dva zahnuté žluťoučké banány. Čert zaúpěl, ÚÚÚÚÚÚÚ, teď vypadám jako ovocný pohár. „Kruciš, už to mám také v té mé lebce celé popletené.“ A zkusil do třetice : ESFONAKODUSAHA , a to bylo to správné kouzlo. Čert měl hned ty největší rohy na světě.

A od té doby hrají čerti v Muzeu loutek raději už jenom mariáš.